Šachový turnaj Hlohovec

01.02.2018 13:55

 V sobotu 27. ledna 2018 se v Hlohovci u Lednice uskutečnil mezinárodní šachový turnaj Memoriál čs legionářů a válečných veteránů - Pohár Jaroslava Lieskovana pro jednotlivce - mládež do 15 let, který byl současně přeborem okresu Břeclav žáků do 15 let v rapid šachu.   

Podrobnosti jsou uvedeny na:         tp://www.chess-results.com/tnr329054.aspx?lan=5&art=1&wi=821.

 

            Turnaje se zúčastnilo celkem 49 žáků z České a Slovenské republiky, mezi nimi i čtyři naši žáci: Matěj Duben (7. tř.), Ondřej Kovařík (3. tř.), Bronislav Palůch (7. tř.) a Josef Vaškovič (5. tř.). Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol dle počítačového programu, který určoval dvojice soupeřů dle síly, stáří a počtu získaných bodů. Každý ze soupeřů měl na partii 15 minut, takže nejdelší partie trvaly půl hodiny. V l. kole našimi soupeři byli žáci ze silného šachového klubu Hustopeče. Nejhůře na tom byl náš benjamínek Ondra, jeho soupeř měl už i ELO hodnocení, tedy musel mít už zkušenost se závodním šachem (hraje za dospělé přebor okresu Břeclav pětičlenných družstev za ŠK Hustopeče „C“ na 4. šachovnici). Další tři naši hráči měli soupeře přijatelnější, nejpříznivějšího soupeře (vlastně soupeřku) měl Jožka Vaškovič. Bohužel, snad i vinou nervozity dosáhli naši hráči brzo prohraného postavení. Jen nejzkušenější z našich, Jožka, bojoval dál a uviděl cestu k výhře, měl volného pěšce, kterého se snažil dotlačit na poslední řadu a proměnit ho v dámu. Jeho soupeřka (zhruba stejně stará dívka, která nakonec svoji kategorii – děvčata bez rozdílu věku - vyhrála) správně pokračovala a dala Jožkovi šach. Jožka zcela zaujatý svým plánem však nereagoval a táhl pěšcem na předposlední řadu a hrozil postavit si dámu. Provedl však nemožný tah (ponechal krále v šachu, což pravidla neumožňují). Avšak i soupeřka zapomněla reklamovat nemožný tah a svoji pozornost upnula k soupeřově hrozbě. Byla to poslední partie 1. kola, která se ještě hrála a tak se kolem nich seskupil hlouček dětí i dospělých a přišel se podívat i hlavní rozhodčí Ing. L. Kuchynka. Všiml si, že Jožka provedl, dle jeho slov minimálně šest tahů, kdy měl stále krále v šachu, aniž by si toho některý z hráčů všiml. Mezi tím Jožka dosáhl vyhraného postavení (měl dámu a krále a soupeřka pouze krále) a protože rozhodčí neviděl, v jakém postavení Jožka provedl svůj první nemožný tah a nevěděl tedy, do jakého postavení by se měla partie vrátit, dal partii za remis (kontumovat Jožku nemohl, protože soupeřka měla pouze samotného krále a tím se partie vyhrát nedá). Ve 2. kole měl nejsilnějšího hráče Broňa. Jeho soupeř skončil celkově 12. a byl opět ze silného ŠK Hustopeče. Přesto náš hráč zabojoval a vyhrál. Skvělé! Jožka a Matěj měli slabší hráče, tam jsem spíše očekával nějaký ten bod, ale oba, bohužel, prohráli. Ondra Kovařík hrál opět se starším hráčem a tak také prohrál. Ve třetím kole měl Broňa opět nejsilnějšího soupeře - hraje střídavě na třetí a čtvrté šachovnici okresní přebor za Galerie Závodný Mikulov „C“. Bohužel se našemu hráči nepodařilo zopakovat skvělý výkon z minulého kola a prohrál. Jožka a Matěj měli opět rovnocenného soupeře, bohužel jen Jožkovi se podařilo vyhrát, Matěj na svoji první výhru stále čekal. Ondra měl stále smůlu na vylosování, dostal opět soupeře silnějšího, než měli Jožka s Matějem, a tak opět prohrál. 4. kolo bylo pro naše barvy nejúspěšnější. Smůlu na los měl opět Ondra. Jeho soupeř byl silnější než soupeři Jožky a Broni, hraje za šachový klub Galerie Závodný Mikulov „C“ pravidelně na páté šachovnici a dosud z pěti partií dvě vyhrál. Na tohoto soupeře Ondra opravdu nestačil. Nejsilnějšího soupeře měl Matěj. Ten taky hraje okresní přebor, a to za ŠK Hustopeče „C“ na páté šachovnici a z pěti utkání získal dokonce tři body. Matěj však zabojoval a konečně vyhrál! Opět skvělý výsledek. A protože vyhráli i Jožka a Broňa s nadějí jsme vyhlíželi další kola. Po čtyřech kolech nejvíce bodů získal Jožka Vaškovič (2,5) a dostal se mezi nejlepších 10 hráčů průběžného pořadí. Proto také dostal silného soupeře ze ŠK Hustopeče „C“, hrajícího pravidelně na 4. šachovnici se ziskem 50% bodů. Jožka po boji prohrál. Nedařilo se ani Broňovi, který zhruba se stejně silným soupeřem také prohrál. Počítač byl konečně laskavý k Ondrovi a jako by ho chtěl odškodnit, přidělil mu bod za kontumační výhru. Matěj dostal slabšího soupeře a bez problémů vyhrál. V šestém kole svedl počítač dohromady naše hráče Broňu a Matěje. Počínali si jako „velmistři“ a po několika tazích se dohodli na remíze. Jožka dostal opět hráče ze ŠK Hustopeče „C“, ten však odehrál v okresním přeboru zatím jen jednu partii a tu prohrál. Doufal jsem, že Jožinek zabojuje a vyhraje. On si však, bohužel, bojovnost uschoval na poslední kolo a tuto – pro celkové pořadí velmi důležitou partii - prohrál. Ondra Kovařík konečně dostal sobě rovného (i když opět staršího) soupeře a konečně vyhrál. Soupeř se vzdal (položil krále, což se u žáků vídá málokdy). Takže před posledním kolem měli Broňa, Jožka a Matěj po 2,5 bodu a Ondra 2 body. V sedmém kole svedl počítač dohromady opět naše hráče, a to Matěje a Jožku. Po boji vyhrál Jožka. Broňa a Ondra dostali zhruba stejně silné soupeře ze středu tabulky. U Broni jsem doufal ve výhru, bohužel oba prohráli. Celkový výsledek není špatný, ale při větší zkušenosti mohli získat každý o bod více. V silách Jožky bylo umístění mezi prvními 15. Také Broňa a Matěj měli na to být v první polovině tabulky. Ondra měl smůlu, když mu počítač v prvních čtyřech kolech přiděloval soupeře o několik let starší, přesto se v celkovém pořadí umístil hned za Broňou a Matějem.


         Všechny ceny vítězům předával generálporučík Aleš Opata, který patří mezi legendy vojenských misí Armády České republiky a pod jehož velením Jaroslav Lieskovan v těchto misích osobně sloužil a starostka obce Hlohovec paní RNDr. Marie Michalicová. 

         Jaroslav „Lesi“ Lieskovan se narodil v Jeseníku a po absolvování odborného učiliště nastoupil v květnu 1993 do zaměstnání jako řidič. Po skončení základní vojenské služby byl        v roce 1995 přijat do další činné služby v Armádě ČR a zařazen k 43. výsadkovému mechanizovanému praporu. Zde postupně působil v různých velitelských funkcích, během plnění vojenských povinností vystudoval při zaměstnání průmyslovou školu a složil maturitu. Celkem se zúčastnil osmi zahraničních operací: Byl nasazen čtyřikrát v mírových operacích SFOR a KFOR, čtyřikrát byl nasazen v Afghánistánu. Zemřel v ÚVN v Praze na následky zranění, která utrpěl 8. 7. 2014 při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram při poslední misi v Afganistánu. Byl povýšen in memoriam do hodnosti štábního praporčíka. Patřil mezi nejzkušenější vojáky naší armády.

 

Napsal pan RNDr. J. Votava

—————

Zpět