Naše třída o přestávce

Všichni, kdo absolvovali školu nebo do ní ještě chodí si myslelo a myslí si, že na škole jsou nejlepší přestávky. Dají se využít opravdu velmi pestře. Někdy jsou bouřlivé, někdy klidné, někdy tvořivé, podle toho, jací kluci a holky se v ní sejdou a společně v ní devět let žijí.

Mám moc ráda děti z mé třídy. Nejen že se dobře učí, většina je zodpovědná, ale hlavně jsou právě tvořiví, maji skvělé postřehy a komentáře a je s nimi legrace. Kdo by takovou třídu neměl rád.

Myslím si, že ze tří článků ucítíte pohodu a spokojenost, která v této třídě vládne.

Mgr. Irena Kopecká, třídní učitelka 8.třídy

Přestávka v naší třídě

Veronika Kovaříková, 8. třída

„Crrrrr “, konečně bude přestávka! Paní učitelka odchází do sborovny.

Jen co uslyším zaklapnout dveře, kolem nosu se mi prožene omamná vůně vaječné omelety. To už si Dan pochutnává na své královské svačince a u toho se šprtá matematiku.

Uslyším „pozór“, otočím se a vidím letící Máňu! Na poslední chvilku ke mně přisvištěla naše vrcholová chytačka Iva a chytila ji. Samozřejmě, že v tom měl prsty Martin a Denny, který měl jako vždy ve své lavici strašný nepořádek. Z tašky mu vykukovaly pletýnky jako zvědaví turisté, kteří se přišli podívat na Eiffelovku - PET láhev zeleného čaje stojící hrdě vedle Dennyho batohu.

Co to slyším ? To Anet, třídní DJka, pouští nějakou super písničku. Anet, Vendy, Viktor, já… všichni zpíváme jako Bocelli. David při tom předvádí své vtipné taneční kreace. Celá třída se třese pod dávkou smíchu a zpěvu, jako břicho veselého tlouštíka.

Z naší uvolněné nálady nás vytrhává úder do stolu. Jsou to naši dva pařmeni Ondra a Michal. Rozčileně se ohlížíme, ale během sekundy si všímáme, že za pár minut zvoní! Jako úderem blesku se všichni vracíme do svých lavic a urychleně se začínáme učit na zapomenutý test.

Zvoní. Začíná další trénink našich mozkových buněk.

Přestávka v naší třídě viděná jinýma očima

Vendula Zemčíková, 8. třída

Asi všichni víme, jak to vypadá v každé škole o přestávce. Ale jak to vidí věci kolem nás? Copak ony dělají?

Učitelé se  nám snaží na poslední chvíli „nahustit“ posledních pár vět učiva do hlavy, každý z žáků se  kroutí a čeká, kdy už to ten učitel dořekne.  Ve třídě už musí znít i tiché odpočítávání, 3…2….1…. ZVONÍ!  Děti se rozběhnou po třídě a rámus začíná. Ale…?

Umíte si představit, jak se cítí o přestávce třeba tabule?  Jistě se ji uleví, když zazvoní a ona si může odpočinout od příkladů, vět a divných obličejů a grimas dětí.

Ale většinou tomu tak není. Kluci se začnou prát, jeden přes druhého křičí a to proto, že si chtějí zkusit na tabuli něco nakreslit nebo jeden tomu druhému  ukázat, jak se ten nebo onen příklad počítá.

Nebo co takové dveře? V hodině se moc nepoužívají. A když už, tak málokdy a málokrát. Ale o přestávce? Každou chvíli bouchnou. Žáci chodí ze třídy, do třídy, na záchod,  na chodbu, jen tak. Nebo aby třeba zkontrolovali, jestli náááhodou není na jejich chodbě dozor.

A to jsme ještě nemluvili o učebnicích. Většinou, jak zazvoní, letí rovnou do tašky. Oslí uši, neoslí uši, pokrčené hřbety, naširoko, navysoko, přírodopis zapadne do dějepisu, čeština na krabičku s tvarohem, který se pak použije v pracovkách do krému na budoucí řezy nebo minidortík. Možná některá učebnice zůstane na lavici, ta má pak v určité chvíli vyhráno. Nejlíp se však mají ty, které zůstaly  hezky ležet doma na stole. Ale když je většina učebnic v aktovce, dají se do řeči. Zmlknou jedině tehdy, když nějaká nemotorná ruka sahá kámošovi pro domácí úkol.

Tak možná takhle se o přestávce cítí věci kolem nás.  Taky možná ten rámus neděláme my, žáci, ale zrovna ty učebnice, co si v těch dvanácti aktovkách šeptají. Nebo dveře, které se průvanem otvírají a zavírají. Anebo taky křída, která si sama píše po tabuli.

Přestávka v naší třídě do třetice

Daniel Skoček, 8. třída

Nemůžu se dočkat až začne. Počítám každou vteřinu, která odbije na hodinách. Už si představuji,  jak budeme se spolužáky probírat, co nového jsme se za tuto hodinu dozvěděli. Ano, mluvím o tom geniálním čase, který se jmenuje přestávka.

„Zvoní“ Už je tady, nastal ten čas, prozkoumat brašnu a podívat se, co mi maminka udělala na svačinu. Och, ano, bábovku já tuze rád. Hned jak si ji sním do posledního drobečku, jdu se spolu s mojí kamarádkou učebnicí z angličtiny podívat, co mají dobrého na svačinu mí spolužáci.

Vtom mě ale zastaví Verča. Je to Anděl, který však schovává pod svou svatozáří drobné růžky. Většinou když mě zastaví, ptá se mě, co budu dělat odpoledne a jestli bych nechtěl zajít ven. Většinou jí ale řeknu, že zkrátka nemám čas a že můžeme zajít někdy jindy. A doteď jsme spolu venku ještě nebyli a to se mě ptá dost často. Vtom se podívám na hodiny a zjistím, že mi už zbývá jen 10 minut do konce přestávky.

Tak to vezmu hopem a mířím k Dennymu a Davidovi, kde svou lavici často sdílí s Anetou. Jak se přibližuji k jejich lavici, v duch si říkám: „Hoši, tak toto je moc !“ Kdybyste jen mohli vidět ten nepořádek, Pane Bože!!! A víte co dělají v takovém nepořádku? Ano, počítají si rovnice. Neříkám, že v lavici by neměly být věci a  učebnice, ale rozhodně by tam neměly být sáčky od svačin z předešlých 14 dní. Řikám si, že to tu nemá asi smysl a jdu ani ne o 2 lavice dál.

Ach Vendy, tohle je skutečný Anděl. Je to dívka, která reprezentuje nejen naši třídu, ale i celou Čekou republiku. Kdo může říct, že zná atletickou mistryni České republiky? Kdykoliv potřebuje s něčím pomoct, tak se většinou obrátí na mě, a tak se jí snažím co nejvíce poradit v tom, co nechápe. Konec konců naše paní učitelka nám říká, že jsme, jak bratr a sestra. Protože když naopak potřebuji já pomoct, taky neváhá a pomůže mi. Takže až spolu vyřešíme ten problém, většinou se jedná o nějakou matematickou úlohu, jdu dál za mým kamarádem Martinem.

„Nazdar Martine, tak co, jak to jde?“ S Martinem často debatujeme klidně i dvě hodiny úplně o té největší hlouposti jako je například thriller na novou hru. Chvíli tedy ještě spolu posedíme.

No a to už pomalu uzavírám okruh ve své třídě. Ale ještě musím zamířit do jednoho depa. Marie a Iva. Kdybyste je viděli, na první pohled byste si řekli, že to jsou v pohodě holky. Avšak když promluví, dalo by se je přirovnat k vlaštovce a raketoplánu, to prostě nejde dohromady. Tam většinou také, hlavně s Marii debatujeme hlavně o škole a známkách.

No a to by už mělo zvonit. Je tu matematiku a to znamená, že za dalších 45 minut „Ahoj!“