Seminář TEREZÍN
Ve dnech 9.2. až 10.2. se žáci VIII. a IX. třídy spolu s paní učitelkou Kopeckou, Vackovou, Knápkovou a panem ředitelem Háderem vydali na seminář do Terezína.
Ve čtvrtek 9.2. jsme museli všichni velice brzo vstávat, jelikož vlak, který jel ze Šakvic do Brna, vyjížděl již v 6 hodin ráno. Když jsme dorazili do Brna, čekal na nás autobus, který jel až do Prahy, a ze které jsme potom jeli přímo do Terezína. Vystoupili jsme na terezínském náměstí a šli jsme do Magdeburských kasáren, v nichž jsme byli ubytováni. Měli jsme chvíli na vybalení a poté jsme šli na oběd.
Po obědě jsme vyrazili na půdu, ve které na nás čekala paní s úžasnou prezentací o Terezíně. Vysvětlila nám, za jakým účelem byl Terezín postaven a proč si ho nacisté vybrali. Po dvou hodinové přednášce jsme vyrazili na dvůr Magdeburských kasáren a tam jsme se potkali s paní průvodkyní, která nám ze začátku pověděla pár velice důležitých infromací o Terezíně a otestovala naše vědomosti. Také se zmínila o velice drastickém příběhu Helgy Weissové, která žila v Terezíně a jako jedna z mála přežila hrůzy koncentračních táborů.
Poté jsme se vydali na prohlídku Terezína. Prohlédli jsme si ulice, náměstí, ale hlavně jsme navštívili židovské muzeum, které bývalo kasárnou pro chlapce. V ní žil nesmírně nadaný chlapec jménem Petr Ginz. Ten jako mladý kluk založil časopis „Vedem“, který četlo celé ghetto. V tomto muzeu byly úryvky z jeho časopisu, nespočet jmen dětí, které šly na východ, obrázky dětí, ale hlavně výtvarnické práce Helgy Weissové, která byla už v tak mladém věku nadaná. Její obrazy, z většiny černobílé, ale hlavně realistické, ukazující pravou tvář Terezína, v kontrastu s obrazy od dětí, které malovaly svou rodinu a život před Terezínem, zdobily celou zeď nad schodištěm. Po návštěvě muzea jsme šli do malého domku, nejspíš čtyřčlenné rodiny, v němž byla skryta tajná židovská modlitebna. Zdi byly pokryty nádherným malováním. Odtud jsme přešli k obrovské budově, takzvané „shromaždírně“, ve které se shromažďovali Židé, kteří měli odjet tranzitem na východ. Navštívili jsme také „hřbitov“, ve kterém bylo spoustu židovských hrobů. Bylo to velice dojemné.
Na konci prohlídky jsme šli zpět do Magdeburské kasárny, ve které měli připravenou rekvizitní místnost. Ta měla připomínat pokoje, ve kterých muselo spávat několik Židů. Byl zde dokonce i originální kufr Helgy Weissové. S paní průvodkyní jsme se rozloučili a odešli na večeři. Po večeři jsme se opět vydali na půdu. Zde jsme zhlédli film „Poslední motýl“ s židovskou tématikou natáčený dokonce v Terezíně. Po velice smutném filmu jsme se vydali na pokoje a konečně nadešel náš zasloužený spánek.
Druhý den, tedy v pátek 10.2., jsme vstávali již v 7 hodin ráno. Po snídani jsme měli chvíli na sbalení věcí. Zavazadla jsme si pak dali na půdu a vyrazili do Malé pevnosti. Vydali jsme se pěšky a stálo to za to! Před Malou pevností byl nesmírný počet židovských hrobů. Hned po vstupu do pevnosti na nás čekal pan průvodce. Nejdřív jsme si prošli místnosti, ve kterých pracovali němečtí vojáci a vyslýchali zde vězně. Poté jsme šli do věznicí. Na jednom pokoji bývalo až 110 vězňů. Prohlédli jsme si i samotky, ve kterých bývali vězni sami před výslechem, aby se s ostatními vězni nemohli domlouvat. Byli jsme také ve věznici Gavrila Principa- atentátníka na nastupujícího Rakousko-Uherského panovníka. Poté jsme šli do umýváren, kde jsme viděli tehdejší pračku, sprchy, vanu a dokonce i holírnu, která však nebyla nikdy využita, jelikož byla postavena jenom pro případnou návštěvu Červeného kříže.
Prošli jsme pak podzemními chodbami, ze kterých jsme vyšli na nádvoří. Na tomto nádvoří se pořádali veřejné popravy vězňů. Z nádvoří jsme přešli do veliké věznice, ve které bývalo až 300 vězňů. Zde se naše prohlídka Malé pevnosti ukončila a my jsme vrátili zpátky do Magdeburských kasáren. Na půdě jsme si vyzvedli svá zavazadla a vyplnili dotazník, který nám paní rozdala. Vřele jsme jí poděkovali za úžasný výklad o Terezíně a šli jsme na oběd. Po obědě jsme nasedli na autobus a jeli domů.
Z tohoto semináře si odnáším spoustu. Negativní ale i pozitivní emoce. Jsem ráda, že jsem se tohohle semináře mohla zúčastnit.
Skočíková Tereza
´ žákyně IX.třídy
ZŠ Dolní Věstonice
Podívejte se na fotografie: Terezín GHETTO